[16]

04.05.2012 18:02

16. kapitola

Sam se přenesla do postranní uličky vedle Remyho domu a nasadila si altatem zpátky na krk. I když to bylo zdlouhavé a při nějakém střetu s čarodějnicí by ji to zdržovalo, musela ho mít stále u sebe. Nechtěla riskovat, že by něco tak drahocenného mohla čirou náhodou ztratit.

Jako by se nic nestalo, vyšla na ulici. Všude byla tma. Místo, kde stála, osvětlovaly jenom pouliční lampy a reflektory míjejících aut. I když bylo tak pozdě, silnice byla frekventovaná. Trochu se divila, že to Remymu nevadí při usínání, protože některá auta dělala rámus jako ve filharmonii. Sice nikdy neviděla v jeho přáních něco jako klid v noci, ale třeba by to mohla jeden večer zkusit a ve škole by se vidělo, jaký to má účinek.

Sam zavrtěla hlavou, aby nepřemýšlela nad hloupostmi, a kráčela ke dveřím jeho domu. Zevnitř se ozývala hlasitá hudba a vůbec okolí vypadalo jako noční kluby, do kterých s Nallou chodívaly. Slabě ji píchlo u srdce, ale protože si řekla, že ten večer nesmí myslet na minulost, zatlačila veselé vzpomínky do ústraní.

Rozhodovala se, jestli jenom vejít nebo zaklepat nebo zazvonit. I když pochybovala o tom, že by ji někdo slyšet v takovém rámusu. Asi bude muset prostě vejít. Zatáhla za kliku, druhou rukou se chytila za svůj přívěšek jako amulet a vstoupila.

Hudba ji ohromila a na chvíli ve dveřích stála jako přikovaná. Tohle není jeho dům. Takhle on normálně nevypadá. To by si musela pamatovat. To, co viděla před sebou, si vůbec nedokázala představit jako normální a elegantně zařízenou halu, kterou musela projít, když přišla za Remym na návštěvu. Vázy a obrazy někdo sundal a všechen nábytek zmizel. Teda až na tu hudební aparaturu.

Jo, spletla se a vešla omylem do jiného domu. Tohle prostě nemůže být on.

Pár lidí se na ni otočilo a houklo, ať zavře ty blbý dveře. Sam tak udělala, ale měl pocit, že je zavřela ze špatné strany. Možná měla být venku a až potom je zavřít.

Když Remy zmiňoval, že přijde pár lidí, netušila, že tím myslí tak stovku. Kdy to všechno stihnul upravit? Jo, kdyby uměl používat vílí prach, určitě by to měl za sekundu, ale takhle… Navíc by poznala, kdyby byl preliis.

Rozhodla se to tady aspoň prozkoumat, když už nic. Zatočila doprava, kde normálně býval obývák. Všechen nábytek taky zmizel kromě jednoho velkého stolu uprostřed, okolo kterého postávalo pár lidí a bavilo se s nějakým pitím v ruce. Taky u protější stěny stál barový pult a za ním barman, který naléval objednané drinky.

Jo, tohle je prostě skvěle zařízená párty.

„Promiň, nevíš, kvůli čemu se koná tahle párty?“ zeptala se jedné holky, která se pohupovala v bocích a kroužila rukama nad hlavou. Naproti ní stál nějaký kluk se slunečními brýlemi na nose a rozcuchanými černými vlasy. Nechápala, jak někdo v takové tmě, i když s poblikávajícími reflektory, může vidět.

„Jen tak. Přidej se,“ zatáhla ji ta holka za ruku a vrazila mezi ní a jejího kluka, nejspíš. Sam plaše zavrtěla hlavou a raději vycouvala. Holka pokrčila rameny a pokračovala ve své předchozí činnosti.

Musím najít Remyho, umínila si.

Procházela ještě chvilku celými domem, a když už to chtěla vzdát, chytil ji někdo za rameno.

„Zázraku, nazdar!“ zakřičel na ni, aby přehlušil hlasitou hudbu. Zrovna se přepnula na nějaký rap a všichni v sále začali poskakovat a hulákat nadšením.

Sam mu neodpověděla a ukázala, že neslyší. On jenom přikývl a začal ji někam tahat. Když vyšli schody a přešli ochranku, které Remy kývnul, zamířili do pokoje. Když zavřeli dveře, hluk se o poznání ztišil.

„Teď můžeš mluvit,“ vybídla ho Sam. Měla takovou radost, že se nespletla a trefila dobře.

„Říkal jsem nazdar, zázraku.“

„A jí ti říkám, kdy už s tím přestaneš?“ protočila zase očima, ale objala ho.

„Skvělá párty, co?“ usmál se na ni a ona se začala smát.

„Skvělá? Já ani nepoznala, jestli jsem správně trefila. Vždyť se to tady úplně změnilo. Kde je všechen nábytek? A co ta ochranka nad schody?“

„To víš, jsme profík,“ usmál se na ni a začal si naoko čistit nehty. „Ta ochranka tu jenom hlídá. Párty je určená dolnímu patru, nahoru se nikdo nesmí dostat. Samozřejmě kromě mě, že jo.“

Sam si sedla na postel a porozhlédla se. Aspoň že jeho pokoj se nezměnil.

„Copak?“

Sam se úsměvem zavrtěla hlavou. „Koukám, že aspoň něco zůstalo při starým, strýčku Remy.“

On se na ni zazubil a sedl si vedle ní. „Jak jsem řekl, párty je jenom dole.“

„Jo, akorát se bojím, že ti to zkazí policajti. Víš, jaký hluk vydáváš? Myslíš, že rušení nočního klidu přejdou jenom s mávnutím ruky?“

Něco hledal ve své zásuvce. „Myslím, že máma s tátou to zařídí. Neboj, tyhle stěny moc hluku nepropustí.“

„Jasně, ale to samé nemůžeš říct o oknech a dveřích.“ Remy pokrčil rameny a otočil se zpátky. V ruce držel dvě stříbrné plechovky a usmíval se na ni jako ťulpas.

„Co to je?“

„To je ta zázračná voda,“ mrkl na ni. „Kterou někdo začaroval.“

Sam trochu zrudla, protože si vzpomněla, jak se jako blbá zeptala na takovou primitivní věc. No jo, asi si to zapamatuje do konce svého života. A pak, že ještě pár škobrtnutí. Houby, stačí jedno. „Takže energy drink. Díky,“ vzala si plechovku a otevřela ji. Štěstí, že aspoň tohle ji máma naučila, jinak by si připadal jako opravdová husa.

„No, na zdraví,“ ťuknul si s ní a potom si loknul. Sam udělala totéž.

Na jazyku jí hrála hořko-sladká chuť, kdy nakonec stejně zvítězila ta sladká. Tohle je něco neuvěřitelného. Tak skvělé. Jak bez toho mohla žít? Teď, když to zkusila, už nechtěla pít nic jiného. Rychle do sebe hodila zbytek plechovky a oči jí zářily vzrušením. Možná by se do ní ještě jedna vešla.

Remy se tomu jenom smál a podal jí ze zásuvky druhou. „Vidím, že ti vážně šmakuje. Takže tys to vážně ještě nepila?“

Sam jenom zavrtěla hlavou a oči upírala na uzávěr plechovky. Když se se syčením vydral vzduch ven, znovu si lokla. Ach, jak ji těch pár sekund tahle chuť chyběla.

„Zázraku, ale brzdi, jo? Nechcu tě potom tahat domů úplně mimo.“ Sam kývla, ale nebrala ho vážně. Jestli tohle podávají u barových pultů, tak potom litovala, že na to s Nallou nikdy nenarazila. Ale třeba by se pak mohla sejít dolů a vzít si několik navíc, aby Remymu nezužovala skryté zásoby.

„Řekneš mi, proč teda pořádáš tuhle párty?“ zeptala se ho.

„Když mi slíbíš, že se to nikdo jiný tady nedozví.“

Přikývla.

„Dneska mám narozky. Proto mi to taťka s mamkou dovolili.“

„Cože?“ Sam zůstala sedět s otevřenou pusou a dokonce i na svou plechovku zapomněla. Proč to nikomu neřekl? Ona přece nemá dárek. Proč jí to neřekl dřív? Rychle pusu zavřela a už na sobě nedávala znát jakékoli překvapení. Jak to zaonačit, aby nešlo poznat, že si nějaký ten dárek vycucala z prstu, jinými slovy vykouzlila?

„Proč ti to přijde tak divný?“ Škoda, že teď neumí zastavit čas. Kdyby jo, tak to udělá, vykouzlí si dárek a pak mu ho předá. Jo, bohužel to nejde. Musí to vymyslet jinak.

„Já nevím. Třeba proč jsi to nikomu neřekl?“

Pokrčil rameny a zády spadl na postel. Chvíli se díval do stropu, než odpověděl. „Nechcu žádný dárky. Takový ty věci jako „Hodně štěstí a zdraví“ nebo „Přeju ti všechno nejlepší“ mě nebaví. Je to ohrané a stejně většinou ne od srdce. Jako by to někdo, kromě rodiny myslel vážně. Stejně mi nemůžou splnit moje nejtajnější sny.“ Oni ne, ale já jo, pomyslela si Sam. „Navíc sladký moc nemusí a dorty, přiznejme si to, většinou sladký jsou. Všichni, co by tady šli, by považovali za povinnost koupit mi něco. Aspoň malýho. Což je většinou čokoláda.“ Super, aspoň vím, co nemám vykouzlit. „Prostě tak všechno. Je to hezký, že jsem zase o rok starší. Jenže to mnoho ostatních taky. Nač to slavit? Takhle se můžu pobavit, doopravdy pobavit. Prostě párty jak má být. A žádný blbý narozeniny to nekazej.“

Sam rychle dopila plechovku a omluvila se, že musí na záchod. Tam dlouho přemýšlela co mu dát. Něco, co by ho vážně potěšilo. Rozhodně ne sladkost. Sedla si na zem a složila nohy do tureckého sedu. Soustředit se v tom kraválu, i když o hodně ztišeném, byla vážně makačka. Ale nakonec se jí to povedlo.

Slyšela svůj tep, srdce. Buch-buch, buch-buch. Pořád zpomalovalo, až na únosnou mez, a potom už neslyšela nic. Dokonce ani své myšlenky. Všechno musela vytěsnit. Potom se soustředila na své nitro a hledala tu část, která už vždycky bude patřit Remymu, stejně jako dalších pár částí dalším jejím svěřencům.

„Mám to!“ zakřičela a vyskočila do vzduchu. Teď už ví, co mu má vyčarovat. Jedna z jeho tužeb, těch, které jsou ve světě hmotné, byla počítačová hra. Jo, klasika. Prostě kluci. A i když Sam vůbec netušila, jak se to přesně používá a na co mu to bude, prostě se soustředila a vyčarovala to. Potom dočarovala nějaký normální obal a krásnou mašli. To se mu snad bude líbit.

Otevřela dveře a nasadila si svoje altatem. Když zavřela dveře do jeho pokoje, zvláštně se na ni koukal.

„Co? Jsem rozcuchaná?“ zasmála se.

„Ne. Cos tam dělala tak dlouho? Vždyť jsi tam byla aspoň…“ podíval se na hodinky, „dvacet minut. Myslel jsem, že tě z toho záchodu budu muset jít vylovit. Asi bych použil dědečkův prut na ryby,“ přemýšlel nahlas. Sam se tomu jenom zasmála.

„Víš. Když jsem dneska přemýšlela, co si na sebe vzít, netušila jsem co. Uvažovala jsem, proč bys dělal takovou párty. Zatím, co tě znám, jsem tě tyhle velké oslavy neviděla pořádat. Potom mi to docvaklo. Asi je to zvláštní příležitost. A protože jsem skvělá holka od přírody,“ zasmála se svému vtipu, „jsem vždycky připravená. Takže… Vím, že to nerad slyšíš, ale hodně štěstí. Myslím to upřímně. A doufám, že se ti splní nejtajnější sny.“ Chvíli se přehrabovala v tašce a potom vyndala právě vykouzlený dárek. Rychle z něho sfoukla zbytky vílího prachu, který se lesknul, a pak mu ho podala.

Remy se tvářil překvapeně, ale nedokázala odhadnout, jestli v dobrém nebo špatném slova smyslu. Možná to vymyslela špatně. Přece jenom je blbost, aby vždycky na nějaké párty chodila s připraveným dárkem, ale možná jí na to skočí.

„Takže moje taktika, že pokud se to hosté dozvědí, tak nebudou mít čas skočit domů, se neosvědčila. Ale vzhledem k tomu, že bydlíš daleko, za těch dvacet minut bys to prostě nestihla.“

Sam se zatvářila trošku naštvaně. „Tohle je dárek. Normálně lidi neremcají a prostě ho přijmou a slušně poděkují.“ Nepatrně se usmál a vzal jí ho z ruky.

„Tak to otevři. Potřebuju vědět, jestli se ti to líbí.“ Vím to, ale lepší je to vidět na vlastní oči, než si jen v duchu představovat.

Když otevřela dárek, zářivě se na ni usmál. Jeho úsměv mluvil za všechno a nemusel ani nic říkat. Vlastně doufala, že jí skočí kolem krku a bude děkovat, ale tohle dělají holky. Takhle se chovaly s Nallou.

„Jsem ráda, že se ti líbí.“

„Jsem ohromen.“

„Ještě jsem neviděla strýčka Remyho ohromeného.“

„Tak si to zapamatuj, zázraku. Na příští překvapení už mě nenachytáš, protože s tebou jsem na ně připravený.“

„To se ještě uvidí,“ usmála se a v duchu si představovala, jaké další věci provede, aby ho viděla takhle odzbrojeného. Kdyby to šlo, vzala by ho za ruku, řekla, ať zavře oči a potom ho přenesla na druhý konec pokoje, jenže to by se prozradila a to nechtěla.

„Jen tak pro jistotu, abys na mě nemohla opakovat moje finty, kdy máš narozeniny ty?“ Sam mu se smíchem odpověděla a dala mu malou ránu pěstí do ramene.

„No, myslím, že bysme měli jít zpátky dolů. To víš, lidé se neobejdou bez tajného oslavence.“

„Samozřejmě. Jsi neodolatelnej a každá sekunda bez tebe je zabije,“ napodobila jeho hlas.

Remy jí otevřel dveře a jejich uši zase zachvátila hlasitá hudba. Tentokrát si DJ vybral ploužák.

„Slečno, smím prosit?“ zeptal se najednou. Sam sice nikdy na pomalé skladby netančila, protože s Nallou znaly jen ty rychlé, ale párkrát lidi viděla. Prostě stojí u sebe, objímají se kolem krku nebo pasu a přešlapují z nohy na nohu. To by neměl být problém.

Přikývla a přistoupila k němu. On jí obtočil ruce kolem pasu a ona ty své nejistě položila kolem jeho krku. Když byla tak blízko u něho, cítila jeho vůni. Jejich oči se dívaly zblízka na sebe, jenom její občas kmitly dolů, aby zkontrolovaly své nohy, jestli náhodou nechtějí stoupnout tam, kde nemají.

Když to udělala už po několikáté, Remy ji chytil za bradu. „Hej, zázraku, nepotřebuješ se dívat na nohy, jde ti to skvěle.“ Sam měla náhlé nutkání se mu přiznat, že vlastně tohle je její prvotina, ale po tom fiasku s energy drinkem se nechtěla ztrapnit ještě víc. Usmála se na něho a kývla.

Z nenadání jí přistály na jejích rtech ty Remyho.