Básničky podle abecedy - D

D

D jako domov, který jsem ztratil,

všechny životy, které jsem zhatil,

domov, který už není, ale byl,

plný kufr je jediné, co jsem zachránil.

D jako dálky mých dlouhých a dobrodružných cest,

kdy tíhu svých destruktivních činů musím nést,

cestuju sám a bez cizí pomoci

ve zdraví, chudobě, nemoci.

D je den, možná i noc,

doba, kdy spánek běží mi na pomoc.

Doba, kdy myslím na své touhy, přání a můžu snít,

všechno, co jsem od života očekával, můžu hned mít.

D je dualismus mé duše,

když obě poloviny pozvednou k boji kuše.

Bojují proti sobě, hádají se o moc.

Já se asi zblázním z toho, žádná nemoc.

D jako dýka vražena do těla úlevy,

která obtáčí mé tělo jak šlahouny révy,

ta tekutina, jež stéká po rukojeti černé,

já extázi cítím, děkuji té části temné.

D jako ďábel, ten v tobě i ve mně,

já musím z tebe dostat dřív to kruté sémě.

Pak můžu si už v klidu odpočinout,

krásná hudba tvých úst mi bude plynout.

D jako dokončení mého mistrovského díla,

já těším se mu, zrcadlí se v něm má síla,

snad někdy má mysl se znovu rozdělí,

a potom, kdo ví, tvůj život se s mým proletí.